Kujooni

V průběhu svého života jsem několikrát změnil svůj názor na půjčky. Nejprve jsem je bral jako malý jako dokonalou záležitost, protože se díky nim dalo rychle přijít k penězům, které bych jinak neměl. Pak jsem ale zjistil, že se půjčené peníze musí vracet, ba že se tyto vracejí dokonce i s nějakým tím úrokem navíc, a stal jsem se pro změnu odpůrcem půjček, které mne takto vlastně poněkud ožebračovaly. A nakonec? Nakonec jsem v reálném životě pochopil, že si na půjčky vlastně nelze vytvořit jednoznačný názor. Protože ty někdy pomáhají a někdy škodí. Někdy jsou lidem prospěšné a někdy nás také táhnou ke dnu. Některé lidi zachrání při dočasných finančních problémech a některé třeba stáhnou až do takových dluhů, které se vyřeší snad jedině hodně nepříjemným osobním bankrotem.

Pokud bych tedy měl říci, zda si my lidé půjčky máme nebo nemáme brát, nedokázal bych jednoznačně odpovědět. V některých případech bych půjčku doporučil a v některých ne. A jestli to mám upřesnit, pak bych řekl, že si mají lidé brát půjčky, když není vyhnutí, když je potřebují na vážně důležité a nepostradatelné věci a když jsou si jisti, že je zvládnou splatit. A jestli tomu tak není, spíš bych se jakýmkoliv úvahám o půjčkách vyhnul a sháněl raději nějaký vedlejší příjem nebo si požádal o zvýšení platu či změnil profesi.

A když člověk půjčku skutečně potřebuje, ale v bance mu ji nechtějí dát? Pak se to dá řešit s pomocí nebankovní americké hypotéky, na kterou je spolehnutí vždy, když je zájemce o ni majitelem nemovitosti. Protože za takovou hypotéku se člověk zaručí právě nemovitostí a o nic víc se nemusí starat ani se ničeho nemusí bát.

Ale pozor! Stejně jako všechny jiné půjčky se i nebankovní hypotéky splácejí. A s tím se musí počítat. Protože kdo to nezvládne, ten o zastavenou nemovitost lehce přijde. A to si přece nikdo nepřeje.