Kujooni

Já mám zvířata moc ráda. Ale samozřejmě že ne každé. Opravdu veliký respekt mám z pavouků například brouci nebo hadi mi vůbec nevadí. Ale když vidím někde pavouka, tak mám málem hrůzu. Mám z toho málem infarkt, nechápu, jak se takhle malého stvoření člověk může mít strach. Nevím proč, ale asi mám tohle po mámě. Přemýšleli jste někdy, jak vzniká fobie? Tohle je arachnofobie. Mám opravdu veliký strach z pavouků. Partner mi říká, že prý mám překonat svůj strach. Jenomže ono tohle vůbec nejde. Nejde překonat strach, a tak jsem si řekla, že než abych překonala strach, že si pořídím domů nějaký sprej.

Přesně takový sprej, který právě zabije pavouky. Já vím, že to je špatné, ale já mám opravdu takovou hrůzu, že bych možná měla i infarkt. A taky jsem si řekla, že tohle mi snad bůh odpustí. Opravdu mám strašnou hrůzu. Můj bratr dříve choval sklípkany. Jak sklípkany, tak také tarantule, když jsem se tohle dozvěděla, že vlastně ve vedlejší místnosti jsou tato hrozná zvířata, tak jsem se lekla. Nejraději bych v tom domě vůbec nebydlela. Jenomže co jsem měla dělat? Nic, a tak jsem se s tímhle musela smířit. A proto jsem si řekla, že raději, než abych šla k bratrovi do pokoje, tak raději mu budu psát sms zprávy, anebo mu zavolám.

Nejhorší na tom bylo, když mu jedna tarantule utekla. Hledali jsme ji asi pět nebo šest hodin. Bylo to pro mě hrozné. Byla to muka. Proto jsem si řekla, že nejlepší bude, když si všechny škvíry u dveří do mého pokoje zadělám. Myslím si, že tohle pomohlo, protože bratr ho potom našel pod svou postelí. Kdyby náhodou byl u mě, tak už bych tam snad nespala. Odstěhovala bych se někam třeba do úplně jiné místnosti anebo klidně do sklepa nebo na půdu. Jenomže to jsem si uvědomila, že tam zase budou ty venkovní obyčejní pavouci. A tak jsem si řekla, že raději si zacpu škvíry.